Anotace: Krása vnější vyvolá v srdci hořkost která ústům náhle odolá

Náprstník


Jak se do lesa volá
tak se z lesa ozývá

Náprstníky hola
jaká nádhera!

Ze všech trubek náprstníku
pomyslná píseň zní tu

Krása vnější vyvolá
v srdci hořkost
která ústům
náhle odolá

Vprostřed lesa
a pak na mýtině
jaká krása
v té květině!

Do kalíšků růžových
s nachem lehce smíchaných
malé tečky malým štětcem
někdo přikreslil






V jedovaté kráse své
vypíná se hrdě
a v kalíšcích svých
míchá nápoj který
tlukot srdce zastaví

Jako by se o mne
infarkt pokusil
Nedořezal by se ve mně
ani kapky krve
když jen na tu chvíli
takhle pomyslím

A pak ale klidně dále
srdce moje
vprostřed háje
zabušilo
jako na poplach

Až se setmí
náprstníky na mýtině
i ty vprostřed lesa
budou hrdě
mezi stromy čnít




Jedovatá někdy slova
nejdou často zpátky vzít
a tak stále zas a znova
od srdce se rozezní
píseň krásy která
když ji necháš
tam kde patří
nemůže nám ublížit

Někdy hořkost
v sobě máme

Náprstníkům v lese
čas od času
tak se podobáme
když se píseň
hořká vpíjí do sdce

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 20.6.2015