Anotace: Báseň inspirovaná skutečnými zkušenostmi ze zaměstnání.

Každý jsme měli v dětství tajné tužby či přání,
mým bylo pomáhat druhým, když je svět zraní.
Práce zdravotní sestry byla vždy mým snem,
dnes mě naplňuje radostí i smutkem každičkým dnem.

Práce přinášející úsměvy, ale i pláč,
s nemocemi bojující jsi v nemocnici hráč.
Občas i ty musíš na silného si hráti,
i přestože za rohem se můžeš k smrti báti.

Empatie, vstřícnost nebo pochopení,
je něčím, co brání tvému znemožnění.
Vždyť i ty jsi obyčejným člověkem,
někdy pomůžeš i prostým dotekem.

Nesmíš být strojem, který cizí životy řídí,
avšak tím, který po pomoci druhým se pídí.
Stres, nervozitu či spěch nesmíš dáti znát,
nemocný by se tě poté mohl ještě více bát.

Musíš mít rozum, dovednosti a znalosti,
předpokladem jsou i znaky emocionální zralosti.
Nesmíš být hlupák, který se směje druhým,
zejména handicapovaným, například hluchým.

Zvládat dělat deset věcí v jedné vteřině,
psát diagnózy česky, ale i v latině.
Být dobrým běžcem, zdolávat překážky,
zachraňovat druhé, když selžou podrážky.

Mít trpělivost při krmení pacientů,
nejsou nástroji tvých experimentů.
Nebát se vyměnit plenu, když je to třeba,
nemáš na to, pokud se ti žaludek již zvedá.

Každý stane se jednou starým,
jest strachem velkým nikoli malým.
Jednou i na nás dojde, pomoci nám bude třeba,
podat pití, vyměnit mísu či namazat chleba.

Proto chovejme se vždy slušně a zachovejme důstojnost,
nedávejme najevo pohrdání, nechuť či surovost!
Přistupujme k druhým jako ke svým blízkým,
vždyť pomáhat druhým je pocitem tak hezkým!

Publikoval(a): Lucie Mészárosová, 21.6.2015