Anotace: ...

Oči jara, zeleň listů,
úsměv babího léta,
připomněli mi, proč si o tobě
nechávám každou noc zdát,
stačí jen naslouchat
větrnému hlasu,
co voní po heřmánku
a nepřestává šeptat.

Kolikrát opustila mě
rozhodnost a odvaha,
pomalu mě přemáhá
zvláštní a neznámý cit,
je to jako ranní káva,
jako pravá čokoláda,
z krásného pocitu opojení
nemohu se vymanit.

Vlasy ti na slunci zesvětlaly,
pořád mám chuť prsty jimi projet,
a ztratit se v pohledu,
krásné kvítky sedmikrásek
zaplétám si do vlasů,
proplést prsty s těma tvýma,
obličej plný ze smíchu vrásek,
směj se, než přijde bílá zima.

Oči, jako modré nebe,
uprostřed smaragdového jara,
oděni v šedé pavučině,
pohledy zapleteni v trávě,
city hrají si s námi zrádně,
zima bílá už se mihla,
teď je jaro, naše chvíle,
chci, aby nikdy nekončila.

Publikoval(a): GabrielleT., 2.7.2015