Anotace: O neúspěchu který lenost doprovázela

Vnímám tu atmosféru celýho dějství,
nevim co to je ale je to cejtit ze zdí.

Nutí to lidi chovat se podivně,
prej ví za čim jde ale co když ne.

Občas mě pohltí výbornej nápad,
nadšení takový co nestačíš chápat,
jdi za tim v tu chvíli, nesmíš chrápat,
jinak kam zmizel ten pocit můžeš marně pátrat,
páč i nenaplněná euforie časem začne chátrat,
ale pořád mlžeš věřit v zázrak a přát si návrat.

Potom neváhej už radší ani chvilku,
větev je nalomená,lenost má v ruce pilku.
nedovol nikdy at si jehlou hledáš žilku,
místo toho v hlavě stav jakou chceš vilku.

s náladou famozní všechno jde samo,
na chvíli můžeš odložit z krku to lano,
aspon do tý chvíle než přijde další ráno,
a začne to všechno nanovo jak je již někde psáno.

dáváš si úkoly a stavíš si dnešního dne cíle,
aniž by sis představil hlavní příspěvěk svý píle
všechno to vypadá vážně moc přima,
než přijde na věc a je to pro tebe dřina.
Odhodlanost vyprchá, nejradši bys furt prchal,
asi jsem to uspěchal, ale snad jsem něco zanechal.

Začal jsem si užívat, jen všechno co se děje,
začlo mi být u prdele kam to všechno spěje,
pro mě je hnlavní jenom to, že větřík furt věje,
a že moje hlava si přesto vše klidnou píseň pěje.

mám totiž v píči zda jsem divák nebo herec,
a je mi tak nák fuk kdy a jakej přijde konec,
ale ta změna nastane až dám si vnitřní pokec,
a donutím toho kreaturu aby už se prokec.

už skoušim to dlouho ale brání se dobře,
vždycky když to skusím čeká mě synapse pohřeb.

Publikoval(a): Jack CHaotik, 13.7.2015