Anotace: . . .

Občas se v noci probudím
do výkřiku někoho jiného
někoho cizího, kdo žije v mých plicích

Nehádám se s ním
sny prý zatím nejsou proti právu
a dýchání se ještě povoluje

Vstanu a jdu zírat do zdi v kuchyni
tu ve svém pokoji jsem už
očima prodřela na kost
na uhelnatou šeď
z dětských čmáranic a motýlů na špendlíku

Jídelní stůl je opuštěný ostrov
a moje židle vor
Mám divný pocit, že mě někdo
pozoruje
Je to iracionální
a to je mi líto -

pozvala bych ho třeba na kus řeči...

Občas si přeji být kuřák
nebo alkoholik
nebo alespoň umělec
(nebo všechno v jednom)

- měla bych co dělat
v těch nočních propastech ticha
v tom zuřivém mačkání mezerníku
někoho tam shora
co hlídá bouračky na dálnicích
a utopené straky v zahradních vanách
a ztracené holčičky v lese

Mám divný pocit, že uvnitř mě
se ten v mých plicích zoufale snaží křičet

Sedím v kuchyni a mám zhasnuto
je trochu chladno od podlahy
a mnohem víc od srdce
Přemýšlím nad
návodem na život
tím, co mačká mezerníky
láskou a smrtí
včerejšími novinami

Přemýšlím nad
tím, jak za oknem šedne indigo
Nový den má vždycky žloutenkovou barvu
to aby ladil s mou tváří v zrcadle

Vstávám od stolu a na obličej
si rudou voskovkou namaluji úsměv

Přemýšlím nad
tím, jak ten, co žije v mých plicích,
má asi mnohem blíž tomu,
co mačká mezerníky.

Publikoval(a): Poutníček, 14.7.2015