Anotace: ...

Kořeny citů, co nikdo nesdílí.
Procházíme řadou bytů, kde
jen prach se usídlí.

Okna do ulic, i když se rozsvítí,
venku není zhola nic,
prázdné parky bez lidí.

A tak v kruhu bloudíme,
hledáme směr.
Jen se hloupě množíme,
ve spirále kroužíme,
i ty jsi v ní.

Poznat lehkost bytí,
křehkou jako porcelán.
Místo, kde šumí oceán.

A tam někde za horizont času,
odletět a zapomenout trasu...

už nevědět.

Publikoval(a): Makaveli, 23.7.2015