Anotace: . . .

A tak si tu spolu hrajeme
ve dvou na třetího
na odvázaného vlčáka
co vběhl do hejna krys

Občas slyším, jak pukají stěny
když pouštíme draky z dárkových krabiček
občas to jsou tvrdými slovy rozedřené rty
občas to jsou křížky na stěnách
občas to jsou něčí vínem přeteklé
porcelánové oči

Hladíme si svá anorektická srdíčka
vyprahlá po tichu
vydeptaná vší tou dozajistou láskou
která se určitě skrývá někde pod almarou
spolu se zaběhlými mincemi
rozbitým autíčkem
a starým jehličím z vánočního stromku

Hladíme si své bulimické Až
a rakovinou prožrané Co kdyby
a na zdi tikají plastové hodiny
tak chronicky a nahlas
že by se z toho jeden zase
zase
zasek
zas
zase mi jednou řekli, že nejsem podle norem
jsem osmnáct let naživu
a čtrnáctým rokem ze hry
ale narozdíl od svého srdce, říkám si
narozdíl od svého srdce
díky za malé zázraky

( ) nejsem anorektik.

Publikoval(a): Poutníček, 2.8.2015