Anotace: Žl 22,7-8 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou.

je čtvrtá hodina ranní
a do očí navál vichr duny
ze slaného písku
co skřípe pod víčky jak
dvířka ze železné panny

je čtvrtá hodina ranní
a po stěnách se honí stíny
zdechlin včerejších přípitků
co nikdo nevyslovil
uvízlé v němých barových
stoličkách

je čtvrtá hodina ranní
a na vodicích lankách tančím
jak uškrcená loutka v cizích
prstech
jíž dávno vyschl pramen okouzlení
v pustinách šedomarných "snad"

je hodina smrti
a v roztřeseném klubku na podlaze
umírá další molekula naděje
ochraptěle jí zpívám
dvaadvacátý žalm

Publikoval(a): glacier, 3.8.2015