Anotace: Jen tak ...

Říkala mi kdysi Anča,
co se ráda trochu čančá,
v sadě máš mouchy splašené,
roj včel jí domů zažene.
Med má ale ráda,
nemá v nich však kamaráda.

Splašil se též koní pár,
je to dávno, hodně jar,
i ten se dá zastavit,
pohladit, dobré slovo vyslovit.
Pak jsou dobří tito koně,
rádi táhnou povoz, saně.

To když dětství v mládí plyne,
už i láska v duši kyne,
tak se splaší hormony,
toť počátek pohromy.
Nevidí a neslyší jak to je,
dobrá rada to víc stupňuje.

Na to není žádná rada,
ni rodičů, či kamaráda,
to si každý prožít musí
a co radosti i bolu zkusí.
V tom je krása mládí dána,
do života z duhy brána.

Publikoval(a): děda včela, 7.8.2015