Odevzdaná nevzdaná
Odevzdaná nevzdaná
Pocit, když tě vidím
skutečného, hmotného,
s rukama v kapsách,
s otázkou v očích,
ten pocit se dá
tak lehce uchopit,
tak těžce udržet,
než uletí v hejnu
nočních včel.
Nekonečno v hrudi,
snaží se dostat ven,
až z toho bolí oči
a plíce nestíhají.
A kolena odraná
kamenitou cestou
chvějí se.
Však to nevzdala.
Nikdy nevzdají.
Publikoval(a):
GabrielleT., 12.8.2015