Anotace: Tato báseň je metaforou na neviditelného strašáka, vkrádavé, za zády se kryjící, deprese, které v nejhorších případech mohou vést k psychosomatickým onemocněním, rozpadu osobnosti, či dokonce sebevraždě a jen obtížně se včas podchytí a začnou někým řešit.

Jak noc za nocí se střídá,
tak každé ráno svítá.
Večer se vždy stmívá,
člověk strach pak mívá.

To, co za ním stojí,
co to může být?
Toho se vždy bojí.
A s tím musí žít.

Někdy je to horší,
i to se může stát.
Čas vše nevyřeší,
jak se může zdát.

To za jeho zády
je snad minulost.
To z čeho měl radost.
To z čeho měl zlost.

Důvod, proč i plakal
a proč se někdy smál.
Proč na chodbách čekal
a proč se pořád ptal.

Je to velmi zvláštní,
co pak bylo dál.
Jak človíček dopad?
Osud si s ním hrál.

Nevím, kdo to byl
a čeho se tak bál.
Vím však jenom to,
že si život vzal.

Tak to tady chodí
a tohle to je svět!
Když osud lidi vodí
a sepíše pár vět.

Publikoval(a): Yuuki Lawliet, 21.9.2010