Vůně vody
Vůně vody
Anotace: na dvoření se nemusí zapomínat :-)
Vůně vody
Ona s hrdou chůzí laně,
on nabízí jí rámě planě,
ona perlami po rtech přejede si,
přivřeným blankytem říká si,
"Kdo jsi?"
On s hrdou chůzí po ní prahne,
dýchá však klidně, vyrovnaně,
jeho uhlíky rozšířené temně,
fascinován její vůní, vůní vody,
jež jed vpouští útlocitně k srdci.
Ach ta vůně ...
Ta vůně, jež ho k sobě přitahuje,
ta vůně, jež ho odzbrojuje.
Ach ta vůně ...
Hodna odsouzení bez viny,
za to chladnokrevné spříznění,
hodna odsouzení v orientu,
za omamnou příměs bergamotu.
Ach ta vůně ...
Ta vůně, jež ho k sobě přitahuje,
ta vůně, jež ho odzbrojuje.
Ach ta vůně ...
Znajíc všechna aroma těch stvoření,
neznajíc však tohle dráždivé pnutí,
inspirace přechází v mučení,
zvídavě prosí ...
a odpovídá na její otázku: "Kdo jsi?"
Díky Vám témbrem v zrcadle bezbrannosti,
díky Vám horoucí srpen v ledovém království,
díky Vám spaseným mužem,
který touží být Vám hoden.
Ach ta vůně, Tvá vůně ...
Publikoval(a):
Radka30, 24.8.2015