Anotace: . . .

V posvátném éteru
časných ranních hodin
poslouchám, jak hodiny rozvracejí čas
a za okny tančí déšť

Připadá mi neuctivé
zohyzďovat mlčení odcházející noci
Té královny s perlami ve vlasech
jejíž havraní vlasy šednou k ránu...

Tak hrdé a příkré ve dveřích
a za prahem shrbené k zemi.

Zpívám si tedy jen potichu
když se dřez pomalu plní samomluvou
čím dál častějším zadrhnutím se v řeči
zvláště od té doby,
co jsme odstranili dveře
a nahradili je závěsy...

Jsem šťastná, když ostatní lidé spí.

Jsem šťastná, protože mohu
bezhlavě a do sytosti mlčet
a jsem šťastná, protože
když lidé spí, tak
přestanou existovat zrcadla
a můj psychologický obrázek
je jenom další sbírka křivek
na černých kancelářských deskách.

Publikoval(a): Poutníček, 25.8.2015