Anotace: O stálosti a nestálosti

Opustil jsem tě náhle bez rozloučení
jako krásný sen po probuzení,
mé srdce se bálo nedorozumění.
Neopouštějme lásku, té je vždycky málo.

Sám mezi lidmi a s lidmi sám,
lhostejnost a nepochopení s někým a se všemi.
Nemohu opustit tu krajinu, kde ovoce nedosládne
a kde lišky dávají dobrou noc.

Mnohé lze opustit,
mnohé zanechat bez povšimnutí,
mnohému uniknout, spálit mosty
a prostě žít,

abychom žili, neživořili,
abychom jednou nezůstali
bez přičinění na společném díle.
Jen neopouštějme ji - lásku.

Publikoval(a): podnebný, 25.8.2015