Večerní oblohy
Večerní oblohy
Obloha fialoví teplem
a leskne se peřím havranů
když se rybáři dopisů v lahvích
pomalu opíjejí štěstím
V amoku hvězdného kuropění
se otáčí obří křišťálová loď
na vesmírném kolotoči dětské naivity
té jediné nezkažené víry
které ještě nikdo neusekl
ukazující prst
Nesu si karafu naplněnou kouřem
mračnou pěnou z Jiráskových obloh
třaslavým dechem starce
který už dovyprávěl
a vyklepal dýmku
Popíjím za úsvitu večera
cítím se nízká tři patra nad zemí
jako dítě na stupínku
co poprvé recituje svou báseň
Publikoval(a):
Poutníček, 28.8.2015