Anotace: . . .

Byla to snivá melancholie
to každoranní zhasínání hvězd
to rudomračné plutí v kapsách stařen
co v nich roztřesenou rukou hmatají
skořápky ořechů

Kahánek po kahánku tichl noční plamen
a na obzoru se maloval nový den
zatím jen tuší a do skicáku
nejistý barvou a v rozmazaných čarách

Vlastní rozeklaná ryska
jako jizvička na bělomodré křídě

Bylo to tiché poslání
to přenášení svíček popálenými prsty
planoucí oči už tak tak drží stráž
když pan farář rozsvěcí oltářní svícny

Je čas dokončit poslední třaslavý tah
a čekat, až večer opět
rozhodí uhlíky na ebenové dřevo.

Publikoval(a): Poutníček, 2.9.2015