Hloubka nenávisti
Hloubka nenávisti
Anotace: Každého z nás v životě potká, však stačí ji pozdravit a nechat jít ... !
Hloubka nenávisti
Jakou mírou jsme schopni nenávidět,
co vše tomu stavu musí předcházet,
ta hluboká nenávist k osobě,
to teskné prokletí v sobě.
.....
Sedí chlapec ve studovně,
sedí chlapec nehybně!
Přesto s dechem maratonce,
rděl se při zkoušce,
rdí se i při vzpomínce,
ach ta křivda při myšlence,
ta křivda od čarodějnice.
„Jak já ji nenávidím!“
povzdechne s pokřiveným obočím.
…
Muž s vrásky kolem úst i očí,
při vzpomínkách se temně mračí,
„Říkáš Lidice? Ta milá vesnice.“
„Neptej se mě více. Krvácí mi srdce.“
„Hnilobu pekla arijské rase.“
„Jak já je nenávidím!“
povzdechne s pokřiveným obočím.
…
Ubrečená holka na chodníku,
bez dechu plná vzdechů,
upadá na patníku,
v okamžiku černou myšlenku,
stále v hlavě má,
„Ta druhá mi jej vzala!“
„Jak já ji nenávidím!“
povzdechne s pokřiveným obočím.
Publikoval(a):
Radka30, 4.9.2015