Anotace: Co bolí přebolí!

Ztracená síla,
jenž v nitru dlouhá léta mi žila,
utichající pravda,
která mě léta za ruce vedla,

Změněný tón mého hlasu,
co smutnějším stával se onoho času,
ztracený výraz a šarm z mé tváře,
zlehka odcházel jak sluneční záře,

rozdrcené štěstí,
tvou silnou levou pěstí,
ztracená chuť žít s tebou dál,
jsi vítězem, to sis přeci tak přál,

poražená odchazím z této války,
nechci už bojovat, to nejsou nevinné hrátky,
vzdavám se, jsi přesila,
nechci aby mě za čas zabila,

po drsné cestě se vydávám,
můj trest ať je dokonán,
za mou důvěru a hloupost,
na konci prý najdu moudrost,

nic není ale snadné,
bude to děsivě drsné,
musím jít stále po ní dál,
i kdyby mi pod nohama její led tál,

byl jsi můj pán,
před každou bitvou jsi vítězně stál,
stal jsi se králem všech králů,
co hrají si s životy lidí formou naschválů,

co neumí milovat,
ve lžích o ní si umí libovat,
co neznají žádných hranic,
co se účastní každých štvanic,

co zábavné se jim na smrti zdá?
kde se vzala ta zloba tvá?
za co se mi mstíš,
chtěla jsem ti být jen malinko blíž,

cestou se vydávám,
trpím,proč tě stále postrádám,
tuhle bolest neznám,
tak ti teda tleskám,

jiné cesty není,
každý se jí tolik bojí, ¨
zlomeně kráčím dál po ní,
pomalu mi vaz zlomí,

zalitá krví od bodných ran,
co není konečná její zbraň,
co mě to ještě proboha zraní,
jenž nadále budu ke konci kráčet po ní.

Tak teď už se nevzdám,
i když jí neznám,
nic horšího než ty být nemůže,
ona mi už jen na konec dojít pomůže.

Kdo znás dvou teď vyhrál,
neumřu, to jsi teda prohrál,
náhle cítím jejího konce,
to já ti na hrob dám smuteční věnce.

Publikoval(a): Brazzillka, 4.9.2015