Anotace: Harmonie beze slov ...

Tóny lesa

Neovládám bujarý hlas v těle,
těšení na volání strun to způsobuje,
tolik se nemohu dočkat slíbené inspirace,
přímá mysl se mění v pohlazení asociace.

Již z dáli slyším svět nevinných tónů,
již z dáli slyším bázlivou pokoru,
již z dáli slyším sýkoru koňadru.

Již z dáli cítím vůni duhových kadeří,
již z dáli cítím vůni měkkého jehličí,
již z dáli se mi vrací vzpomínky na dětství.

Zavírám oči, vdechuji a vstupuji do království,
do království těch ryze křišťálových her,
s pocitem bezpečí a nekonečné blaženosti,
mé kroky bez tíhy šedých beder …

Děkuji příteli po boku,
děkuji za jeho záchranu,
útěchu i odvahu.

První dotek drsné kůže habru,
nastává souznění dvou druhů,
do těla vplouvá duch harmonie,
jež vpíjí do Tebe klidný jed vůně.

Děkuji příteli po boku,
jež vděčím mu za chvíle koncertu,
vybízím jej k jeho reálnému snění,
k jeho v lovu zalíbení.

Jeho jasný pohled s pevnou dlaní,
síla jeho odhodlání brzdí mě znenadání,
v zastavení jeho paže vzít život,
a přesto jiným darovat hořící knot.

Ona verše miluje, on lovem žije,
oba v přírodě vychutnávají ty chvíle,
které naplňují je …

Publikoval(a): Radka30, 7.9.2015