Anotace: . . .

Tvoje umění zamilovat se
do dávno ulítlého vrabčáka
tvá slepá kakofonie stébel
tvoje bezostyšné obdivování
modřin na hrdle dýky

Vždycky jsem si myslela
že žiješ na pódiu
v divadle, které si nosíš s sebou
kamkoli se schováš -

Jsi herec, miláčku
umělec nejčistší pýchy!

Chodíš s hlavou sklopenou
ale s prýmky na jazyku
a nikdy to nemáš moc daleko
k božímu slitování

Nebe ti hází do klobouku déšť
namísto nikláků

Jsi umělec, lásko
jsi bouře nad loukou pampelišek

Všechno obracíš na ruby
když přestáváš věřit na moudrost ranní rosy
a tvoje sladké zaobalování slov
je jen broušení kosy před závěrečnou sklizní...

Jsi umělec, lásko.

Ten pravý, bez zábrany

Jsi ten nůž, co jednou rozbije
zaprášený rám světa
s kovovou chutí v ústech zlomí paletu
vyrve ukřižované bílé plátno z hřebů


jen aby do něj navěky vyryl
své ukradené jméno.

Publikoval(a): Poutníček, 11.9.2015