Anotace: .....

Ležím si na zemi, nemohouce se hnout
Dech včerejška má jakousi clonu
Na vlnách prázdných lahví nedá se plout
Tak jak je možné, že v ní tonu

Slunce si vystoupalo až nad Černou věž
Hrůza dne se jeví tak umně
Když nikdo jiný, tak vždycky ty tu seš
Vždy ten, co zůstane u mě

Již ani nekoukám na tvé viněty
A je mi fuk, co na nich stojí
Jenom vím, že tím vším jsi na vinně ty
Že jsem ten, kdo se na světě bojí

Den kdy jsi přišel, byl špatným dnem
A zbabělost mou duši chtěla
Pak otupělý, když splynul jsem se dnem
Tvého buclatého těla

Nemám dost sil, ani moc, ba ani chuť
Měnit už nyní cokoliv
Klidně si odplivni a klidně mě suď
Já si nad sebou už odpliv

Ta z nejkrásnějších hvězd téměř zapadla
A na nebi krásné červánky
Hlava bolí jak střep ze zrcadla
Tisíc kladiv buší na spánky

Den náhle uplynul, prudce se setmělo
Kdo tvrdil, že žije se snadně
Občas stane se to, co se stát nemělo
Je večer a opět jsem na dně

Publikoval(a): Fríďa, 26.9.2010