Anotace: Proč nevyjádřit svůj cit básní?

Otče můj, všemocný zázraku,
dýchám z plných plic k prvnímu oblaku,
anděli bezejmený, pravdo všech pravd,
ach ty dobo zlá již se ztrať.

Kolik šedivých vlasů díky mě máš?
Kolik útrap a vrásek na duší máš?
Kolik modřin na srdci vidíš?
To ozvěny z let minulých díky mě slyšíš!

Tvá láska konců nezná,
tvá moudrost v lidech se vyzná,
tvá všemoc dobroty co nezná hrancic,
nejsi tu jen tak pro nic za nic!

Jsi ten nejlepší otec můj,
vždy jsi stál za mnou stůj co stůj,
tolik tě miluji,
nikdy to nedokáži řict, jak ti za vše děkuji!

Jsi Anděl Tatínku můj,
nikdy neodejdi a vždy při mě stůj,
jednou ti vrátím co jsi mi dal,
ty jediný mi rozumíš a vždy jsi mě znal!!

Ty můj otče a ty má matko,
jste andělé, jak zní to lehko,
jste proroci, jste moji lékaři,
jste moje rodina, za vás se půjdu modlit k otáři!!

Komu děkovat za vás, snad bohu?
vždy a navždy tu pro vás budu,
chybíte mi, vaše teplo a láska,
táto tvé dobro co hřálo mě z lehka,

maminko tvá ochota a starost,
tvá něha a jemnost,
tvé rady, co byly radou,
co jsi řikala s očima plné něhou!

Jste dohromady skvělá dvojka,
já i s bratrem jsme čtyrka,
vždy tu budem mi čtyři,
i kdyby svět stal se mříží,

jsme rodinou, láskou i sílou,
je to v nás, i beze slov boží vírou,
a milujem se a milovat budem,
a to tobě, mámě i bratrovi slibuji slibem!!

Navždy!!!

Publikoval(a): Brazzillka, 12.9.2015