Anotace: hodně smutné

Zhasla světla, město šlo dávno spát
Vzpomínky jsou ve hvězdách
Pod lampou, v uličce musím stát
cítit ze tmy strach.

Oblečené sako z kůže
Vedle zahrada ztracená, kde vadnou růže
Své kroky ve stínu slyším
melancholií myslím.

V rukách mi hoří jasná svíčka
Hvězdy plují kolem měsíce
Světel je v nebi tisíce
Až se mi zavírají víčka.

Hopsají jak spousty balonků
Na zemi leží spousty uvadlých stonků
Plamen svíčky po chvilkách slábne
Nebe je ještě krásné, vskutku půvabné

Avšak já stále bloudím, v uličkách slepých
Nevím kudy cesta domů vede
Ztrácím se, ve měsíčních stínech temných
Vidím jen černé větve, žehnající do nebe.

Láska i smutek se míjí před zrcadlem mé duše
Mračna vztahují se, na měsíc jasný
Kolem ticho, tma úplně, jako srdce bez duše
Život už není tak krásný.

Nyní tma mě pohltila
Měsíční stín se krok po kroku ztrácí
Světla už nesvítí
Poslední vlak se nevrací
Vítr rozfoukává poslední zbytky kvítí.

Vlak který by mě odvezl domů je už pryč
Já sedím na lavičce, smutek usmrcuje můj smích
Konec se blíží, noc je věčná
V rukách držím jen ostrou tyč
Žádná škvíra není bezpečná.

Tyč přikláním k srdci svému
Ruce se mi strachem klepou
Měl jsem se už dávno vrátit k domovu svému
upustil jsem vše, co jsem rád měl
Místo smutku mohl jsem mít radost
Stačilo jen, aby trochu chtěl

V tom najednou se měsíc opět zjevil
Já prudce jsem tyč ostrou
Na zem odhodil.
Naději jsem nyní objevil
To není konec, světlo je stále mím průvodcem
Nemohu se ztratit, v té šílené nicotě
kde stále spojen jsem, svatým otcem.

Rozběhl jsem se po mostě
hvězdy a měsíc byli se mnou
Ještě na nápravu chyb není pozdě
Vracím se domů za tebou.

Most je dlouhý, dlouhý téměř nekonečný
Já stále běžím cíli vpřed
Z nebe se spouští čerství sníh
Opět v duši slyším smích
Tiše na nebe zašeptám "vracím se zpět"!

Doběhl jsem až domu kde měsíční stín byl
Na kolenou jsem poprosil
tam však už nebyla
Na temné cestě se tragicky zabila

Já naříkal, sníh dopadal mi na kabát z kůže
Já upustil jsem poslední kvítek růže
Nahlédl na nebe kde vločky létaly jak ptáci
Mé srdce moc a moc krvácí.

Popošel jsem kousek za město
Kde bylo stará řeka
Naposled jsem zašeptal hvězdo
Ona na mě v mléčné dráze čeká

Přistoupil jsem k vodě
Kde spatřil jsem sebe i vzpomínky dávno ztracené
Vzal její dečku která voněla po jahodě
A počítal vločky vzdálené.

V duši i srdci zbyla jen prázdnota
Já vzal ostrou tyč do ruky
V hlavě jsem už slyšel jen tiché zvuky
Těmi se vše zamotá.

Já vrazil jsem tyč do břicha
Krev po kůži mi tekla jak vodopád
Z posledních sil sundal jsem si kulicha
Do řeky jsem spad.

Spatřil jsem tam jí a svou dávnou rodinu
Zlo i dobro i svého dětského hrdinu
Promítlo se mi tam dětství mé
Události dobré i zlé.

Semnou zmizelo vše i měsíční stín
Na mě tělo se zachycoval jen městský dým
Tak pro mě skončil navěky svět
Plamen života se ztratil
Není cesty zpět
Ani bych se už nevrátil.

Publikoval(a): Mr.Lonely, 14.9.2015