Anotace: . . .

Snad to byly ty smutníčkové oči
a snad to byl ten zápisník
tak ledabyle visící z její ruky

Podívala se na něj přes skla brýlí
když se stíny míhaly mezi stromy
a on se nikdy necítil
tak bezostyšně svlékán z vlastní kůže

Byla to ta nejněžnější vražda
to nejspálenější pomýlení ducha
a on se cítil podveden, obelhán
když si vázal její cop kolem krku
a podkopával židli...

Vždyť ona měla smutníčkové oči
a v ruce zápisník
a kůže na jejím zápěstí
vypadala tak bíle

Vždyť ona měla smutníčkové oči
a nic nebylo nikdy tak nespravedlivé
jako ten úsměv
co mu propiskou vykreslila na tvář.

Publikoval(a): Poutníček, 17.9.2015