Anotace: . . .

Ve stínu dalšího večera
si tiše ukládám své nedělní oči
a prázdnými důlky se dívám po zápalkách

V rohu visí můj kalendář
starý a bez obrázků
někdo ho tam zavěsil v devadesátém sedmém
to když děda sázel na zahradě jabloně
a má sestra byla jedináček

Mrká z něj na mne obloha inkoustových hvězd
čmáraných propiskou do bezpočtu řádků
za každou vleklou, z trucu probdělou noc

Mrká z něj na mne mé vlastní šarlatové oko
to, které si normálně chovávám
za nánosem slov a tlustou vrstvou smíchu

Skutečná obloha je daleko za okny
nedosažitelná i rukám umělce
žíznivě nastavujícího po srdci prázdné dlaně

Skutečné hvězdy se nestarají
kolikrát na ně zírám z balkonu
a kolikrát na ně ještě zírat budu

Všechno kolem mě je nakreslené
vymyšlené pro vystrašené dítě
co ještě nechce pochopit
co se skrývá za bílými dveřmi

Všechno kolem mě je jenom kulisa
fraška sepsaná u večerního vína
zatímco to skutečné, to pravé je v nedohlednu
a tak si říkám -

a tak si říkám
kde se asi skrývám já
jaké mám doopravdy ruce
a kdo mě tam půjde najít.

Publikoval(a): Poutníček, 21.9.2015