Anotace: Nějak to tu na mě doléhá,víc než bych chtěla.Prostě život v dobrém i ve zlém...

Ten kdo to nezažil-neuvěří
jak v nemocnici pomalu čas běží.

Jako pacient co čeká na lůžku,
na dobrou zprávu
na návštěvu
na sestřičku
pořád jen čekání
samota a věčný splín.

Studená večeře a šup do peřin.

Chtěla bych domů,
hlavou mi tápe
tělo mé to nechápe
odmítá být zdravé odmítá žít.

Zhoubná nemoc mi ho sžírá
připadá mi že už nic nezabírá
dostane dávku záření
ještě trochu chemie
tělo se pak pár dní nemyje.

Teď už jen zázrak
malé přání
taková životní prémie
a naděje co ve vzduchu tu všude je...

Publikoval(a): smonka, 24.9.2015