Anotace: ...

Bloudím po domě bez nálady,
však nevkročím do smutně temné zahrady,
jejíž stín působí na mou mysl.

Cítím se jako duch bez těla, jenž hledá smysl žít,
jaký úmysl se mnou život může mít?
Stačí jen uchopit tu správnou myšlenku či o ní snít?
Za takovou myšlenku se člověk musí umět bít.

Jen tak křídla mít a od země se moci odlepit,
než sám ve stínu tohoto světa se snažit žít,
protože, až jednou můj mlýn přestane mlít,
moje duše se ze světa vytratí, jako starý mýt.

Chci být jako příběh o Achillovi jenž nikdy nezmizí.
Samota je mou Achillovou patou s níž je těžké žít.

Jsem muž jdoucí světem, bez své Afrodity,
jenž by byla součástí mého labyrintu reality,
snad ne labyrintu, ale odemčeného ráje,
a v něm život s lepším koncem než z Máchova Máje.

Byla by mou tajenkou skrytou v řádcích,
jejíž písmenka by ukrývala v dotecích.
Křížovka na celý život jenž se nechce odhalit,
na proti tomu můj život který by se měl zpomalit.

Možná ne Afrodita, ale Siréna by to mohla být,
jenž by chápala svobodu mého ducha, bez níž nemůžu žít.
Svoboda jenž je pro mě vším,
víc než myšlenka jenž stvořila tento rým.

Publikoval(a): RUDY92, 27.9.2015