Anotace: . . .

Tak strašně zamilovaný
do chladu kamene
a hluchoty podzimního dřeva,
opletl si hrdlo smyčkou z listí
a šel.

Zem usínala spolu s jeho krokem,
když rozhazoval po ulicích první sníh
jak diamanty
a tesal do oken secesní obrázky.

Mozaika na střechách
coby barevné sklíčko obsahující nebe.

Tak strašně pohnutá
dětinskostí trávy
a pichlavou vůní prvního bodláčí
vpletla si do vlasů korunu z květin
a šla.

Zem se probouzela spolu s její písní,
když střádala v okapech první peříčka
a kousky mechu
a kreslila na okna dešťové mapy.

Paleta v zahradách
jako bodavá bzučící symfonie hlíny...

Tak šli.

Publikoval(a): Poutníček, 2.10.2015