Odrůstání
Odrůstání
Ztratila jsem tě kdesi v zahradě
dívala jsem se po tobě
mezi lakovanými botičkami
pohozenými v trávě
a kořeny růžových keřů
V noci mne budil
tlukot tvého jména
a já tak ani nemohla snít o tom
že bych jím jednou mohla vzbudit tebe
Spal jsi dlouho
spal jsi tvrdě
tak moc hluboko pod zemí
tak moc daleko ve tmě
Ztratila jsem tě v zahradě
a týdny jsem tě ještě hledala mezi keři
plačky jsem prohrabovala listí
a odírala si dlaně o jabloňové dřevo
A nakonec jsem tě našla
To bylo na jaře
když ses konečně probudil zpěvem zvonků
přiběhla jsem tehdy k zející díře v zemi
tak prázdné, jako byla má dvě roční období
Tak prázdné, jako bylo mé pomačkané srdce
a ty ses smál opodál
a pro samou hlínu v očích
jsi už nikdy nepoznal mou tvář.
Publikoval(a):
Poutníček, 5.10.2015