Anotace: Nikdy neříkej nikdy. Ono poznání, že život navrací, kdy a kde chce on. Stejně tak, že vrací jen to, co sám uzná za vhodné, je udivující a šokující. Ovšem sama podstata této skutečnosti je zároveň i dobrým důvodem k zamyšlení...

Ještě v bujném mládí,
myslel jsem si,
že skutečnost ovládám.
i když splašeně a bezhlavě,
vpřed ubíhá - pádí.

Že život svůj si řídím,
po štěstí cíleně
a úspěšně se pídím.
Ovládám to hemžení kol sebe.
Zkrátka, že mi patří zem i nebe.

Nezdary i jizvy na duši
z nesplněných přání, tužeb.
Překrýval jsem rozmařilou retuší,
doufaje, že nevrátí se - zahojí,
když už bude po boji.

V pokročilém věku,
jak stárnou moje kosti.
Vidím překvapeně,
že jiné jsou ty skutečnosti.

Lásky, sny a touhy,
jež nebyly naplněny.
Jsou jak jizvy na mém těle
o kterých já bloud a blázen,
domníval se,
že už byly zaceleny.

Dotýkat se jizev zašlých,
hrozil jsem se, byť jen zlehka.
Nechtěl k nim se navracet,
snad z obavy své podvědomé,
že by mohly otevřít se,
znovu začít krvácet.

Však život mrška, rány nepromíjí.
V účetní své knize,
stránky zvolna obrací.
Nezeptá se kdo má dáti - dal,
kdy a za co, zdali vůbec chci.

Náhle v údivu,
jak po zásahu bleskem stojím,
před tou staronovou skutečností,
co mi život navrací.
Oči třeštím vyděšeně,
na jizvy ,co krvácí.

Publikoval(a): Taren, 16.10.2015