Anotace: Zapochybovala jsem o přátelství, jež bylo mou zbytečnou chybou!

Svázaná si připadáš?
cítím to za tebe?
jak ztrápeně v mých očích vypadáš,
myslela jsem více na sebe?

že by se mi zdálo vše jinné,
než jak to mělo být?
že by nebe zčernalo a žačalo být bídné,
najdenou uměla jsem tak odporně klít,

že bych byla až takový sobec?
ne to strach mě zaslepil,
nechci zažít někdy náš konec,
cos to "Bože můj" natropil?

to né Bůh to já,
vím, že cítíš více problemů naráz,
kdo mi jednou požehná,
že chceš volně žít a dýchat voláš!

přátelství naše povinnost žádná není,
kolikrát jsi tu pro mě byla?
vidět to naspátek mě tolik bolí,
nechci abys už jen pro mě žila,

nezlob se, já vím že tím to nezpravím,
jen pro sebe jsem tě vždy měla,
tvůj dar přátelství jen odradím,
odpust mi, to bych si teď nejvíce přála!

tohle byla jen domněnka má?
že bys mi mohla ublížit?
tohle přeci nejsem já?
jak se ti mohu zase udobřit?

svobodu ti nechci nikdy brát,
jen přítel můj zůstaň,
už si nebudu na ubohou hrát,
ty dobo zlá už sakra ustaň!

již uvědomění mi žehná,
jak jsem zaslepená sebou byla,
jak moc jsem na tobě lpěla,
pro sebe tě mít bezduchá jsem snila!

Odpust příteli!!

Publikoval(a): Brazzillka, 16.10.2015