Anotace: Chtěla jsem napsat básničku, nějakou upřímnou, o svých pocitech. Ale jediná slova co mě napadla byla: ztracená, osamělá.. To jako uvnitř sebe nic víc nemam, jen tahle slova?

Jsem prázdná jako váza, která čeká na krásnou růži.
Jsem nešťastná jako popelka bez svého prince.
Jsem hysterická jako vdova, co vyplakala celou louži.
Jsem osamělá jako cela bez svého zločince.
Jsem zlomená jako tuha v tužce.
Jsem ztracená jako dítě ve tmě.
Jsem nedočkavá jako patrona v pušce.
Jsem zoufalá, tak prosím veď mě.

Publikoval(a): Majdice, 17.10.2015