Anotace: . . .

cesty světa pokrývá háv ze zlatých vozů
kroky se špičkou prstů dotýkají hvězd
i polní tráva je popálená dehtem
kde mé sežehlé sny třímá sežehlejší pěst

v křoví se ozývá hlas pradávných přátel
těch dávno zesnulých, co již pozbyli jména
házím je do pytlů spolu s loňským listím
nakládám na loď, na hrob co s větrem sténá

vyvážím zvyky, jak jsem vyvážela smetí
ty střepy sebe, co neslepila krev
na závoj pavučin vetkávám sny, co hladí
své noční můry do provazů a střev

chvěje se nad ránem oběšenecká smyčka
vyrůstá na poli, hned vedle bílých vlasů
řídím svůj zlatý vůz tou změtí cest a kliček
smrt dýchá do kroku s ozvěnou z dávných časů

Publikoval(a): Poutníček, 17.10.2015