Anotace: Stačí věřit!

Mám v srdci bolest a zároveň smutek,
jako by mi z něj někdo utek.
K jiné utekl, opustil mě náhle,
mám všechny zážitky uloženy v hlavě.
To jak mi ublížil, pustil mě k vodě,
proto teď sama vězím v mrtvém bodě.
Mám v hlavě spoustu otázek,
které mi působí bolest svou vahou,
proč mě úplně zavrhl a nenapíše zprávu žádnou?
Proč já jsem tak hloupá byla,
když jsme se seznámili?
Místo abych odešla,
jiskřičky mezi námi byly.
V květnu to bude přesně rok,
co jsem ho poprvé viděla,
také výročí půlroku, co se bolest zrodila.
Od té doby ji nosím v duši,
přestala jsem se chovat, jak se sluší.
Mám strach z bolesti, kterou mi mohou ostatní způsobit,
musím se přestat ohlížet,
musím se naučit znovu žít.
Je to cíl za dlouhou tratí,
už při pomyšlení na ní, trpím závratí.
Ale takhle už dál nemůžu,
doufám, že si tím během pomůžu.
Nikdy to úplně nepřejde,
snad to alespoň popojde.
Někam dozadu do hlavy,
tam, kam nemůžou záplavy.
Kde to zůstane navždy schováno
a já pak budu mít téměř vyhráno.
Těším se na tento pocit, který bych chtěla, co nejdřív mít,
už mě ta bolest zmáhá, budu se za své vítězství bít.
Věřím, že za čas opravdu vyhraju,
že nepodlehnu zkáze,
že překonám všechny problémy,
ve kterých to teď vázne.

Publikoval(a): klarik96, 3.10.2010