Anotace: Možná báseň, možná něco jiného...:-) Příroda!!! Kde jinde jsme více svobodní, než právě v ní, čisté souznění.

Spletitými kořeny víno se line čirým proudem,
v moudrosti kořenů trny převlečené za satén,
jsou poupě či květina, jsou dítě či stařena,
jsou vším, co galaxii dělá galaxií, jsou svoboda.

Svět kořenů je křehký i silný, konejšivý i krutý,
každý v něm však nalezne poklad nitra ukrytý,
díky nim růže, šeřík či lípa radují se ze života,
díky nim se bytosti vcítí do zrození proroka.

Domovem je jim tmavou nití protkané nebe,
pocit ochrany vzbuzuje omamná čerstvá vůně,
pocit matčina obětí s pohárkem lahodné smetany,
hradby slunného bezpečí cítíme my i rostliny.

Snítek koření opředený nití s balzámem,
hebká vůně krajiny s apartním diadémem,
vlídná muchomůrka ve slušivém kabátě,
nezáležíc na mělké hladině její báze.

Opodál dávný duch dubu s mohutným obalem,
dřímajíc silou svou, moudrostí pod baldachýnem,
vláskem dotýká se vlásku drobné přítelkyně,
nezáleží na velikosti, mají na paměti, co pojí je.

Nedaleko dítěti radost v očích se třpytila,
muchomůrku pod ochranou dívenka spatřila,
drobnými váhavými krůčky si k ní přiklekla,
v obětí vroucného ducha i ona se ocitla.

Poblíž stařena našlapujíc tmavým edenem opatrně,
vlídný hlas starého stromu vedl její chůzi vábivě,
pokleká jak před chvílí dívenka a co se stane?
Cítí proroctví, cítí souznění, cítí, že jsou si rovni.

Moc kořenů každého v nás je tím,
co pojí nás s nesmírným dojetím,
žili duší v každý jeden vlahý den,
odešli spolu, však neříkaly sbohem.

Publikoval(a): Radka30, 23.10.2015