Anotace: . . .

Sleduji, jak zlaté paroží
protrhává jemnou plachtu mraků

Ve všeprázdnu oblohy
se blyští hvězdy jako zapálené knoty
reflektory ve skleněných očích jelenů
vystavených na svícnu vprostřed stolu

Občas si je věším na vánoční stromky
alespoň na ty ve své hlavě vždy
Mám je ozdobené vším, co jsem kdy našla
ztráty a nálezy náhodných setkání
snítky paměti, pečlivě zabalené v šátku

Sleduji to zlaté paroží
jak protrhává bílou plachtu nebeského stanu
Cirkusové varieté světa
na kterém je Beethoven polykačem ohně
a řada žhářů mu hází květiny

Sleduji, jak se jelení oči kutálejí z nebe
překvapené a plné tmy
jen pro štěstí o nitku duše větší

Sleduji, jak lidé ztrácí vzpomínky
a tak je sbírám do kytic z polní trávy
možná se jednou jeden z těch lidí vrátí

a bude chtít vědět
proč jsou pro něj hvězdy na obloze
a saténová stuha na zápěstí

důležitější než vesmír

Publikoval(a): Poutníček, 5.11.2015