Anotace: Je mi smutno z jeho smíření, však on díky němu žije!

Lžička katastrofy,
prej spadla mi,
na palec,
když jsem byl batole,
můj táta,
vědec,
nezabránil tomu . . .

Lžička smetí,
prej spadla mi,
do dlaně,
když jsem byl malý,
moje máma,
vědkyně,
nezabránila tomu . . .

A tak si kráčím,
životem,
usmívám se,
té jejich,
honbě za štěstím,
smířen,
s vlastním,
neštěstím.

Publikoval(a): Radka30, 10.11.2015