Anotace: ..........

V hlubokých končinách jsme doufali
Nyní v černém skle se cítím zoufalí
Cizí stezky do vyhubených měst
Kde dým stoupá ze střech, a lidé zatnutou mají pěst

V očích strach i zoufalství
Pocity i královská poselství
Napsaná v knihách inkoustem černým
Umřeli v zoufalství s přítelem věrným

Na rohu ulice v koutě u obchodu
Kde černé růže viděli
Celý příběh odchodu
Z oken myši pištěli

Leželi v kaluži bez života
S dopisem z inkoustu černého v rukách
Poslední nad nimi pěchota
Zemřeli v nepředstavitelných mukách

Ve sklepě bez svitu dne
Muž z čepicí bez soucitu smál se
Přítel z mříží bolestí řve
Každý odpůrce bál se

Režim ve městě, jenž kdysi krásné bylo
Věže z dávných časů
Z dopisů pozná každý jak zlo se krylo
Jak černých dábelských hlasů

Hlasů z rozhlasu našeho města
Se strachem vdávala se každá nevěsta
Šaty spíše černé
Činy nespravedlivé činy stejné

Doba černá, jenž barvy světlé zakryla
V letech prokletých pochodně ohněm zabila
Síly to však nerozbilo
Rudou stranu spíše vyzdobilo

Kat s čepicí na rohu každé ulice
Kontrola každé skryté police
Nepohodlní na popraviště
V domě rudého mraveniště

A ti mrtví v kluži na rohu ulice
postavily se rudým praporům
bez kousku munice
pro odvahu nepomohla pomoc doktorů

avšak byli odvážní jak dávné pochodně ohně
co na náměstí před očima jezdce
odešli na protest skromně
rudí brali ho jen za pouhého pěšce

dopisy ze kterých se slzám nikdo neubránil
proč proměně v popel nikdo nezabránil
lidé jen přihlíželi
jak rudá pekla s úsměvem vyhlíželi

trvalo to dlouho mnoho let
ani dnes už není růžový svět
i dnes rudočerné peklo
od těch let miliony litrů krve teklo

skončilo to kdysi skončí to dnes
i v letech dnešních každý drží pěst
tehdy zachránila nás vůně sametu
devítky s vůní rozkvětu.

Publikoval(a): Mr.Lonely, 11.11.2015