Anotace: Jsou chvíle, kdy to jde prostě samo.... třeba v prostřed noci, kdy člověk lapá po dechu a nemůže spát.

Říkají muži učení,
že prý v peklo se náruč ženy promění
Já však, ač smrt mám na jazyku
Nelituji jediného okamžiku.

Poznal jsem ženu – anděla
Na jeden večer, pak zmizela
Jen jeden polibek vtiskla mi krátce,
Šeptala do ucha, bože, tak sladce.

Ach moje paní, ty ze všech nejdražší,
Jsem těsně před smrtí, však Peklo mne nestraší,
Netrap se tím, že Peklo mi věští,
Mysli radš na sebe, na svoje štěstí

Vždyť Peklo nebylo nikdy tak vábivé,
Vůbec ne horké, u srdce hřejivé
Nemělo nikdy podobu tak půvabnou
Ani tvář upřímnou, pokožku hedvábnou

Peklo přec nezná přesladké hubičky
nemívá v tvářích od smíchu dolíčky
nemá dar od Boha rozdávat radost,
tak do Pekel s tím! Konec a dost!

Publikoval(a): Huge_Egg_Man, 12.11.2015