Anotace: Sobeckost

Nad Sluncem ptáček si zpívá,
pod ním slintá zvěř divá.
Ptáček už zpívá čím dál míň,
Slunci povídá : Slunko!Vždyť já už skoro spím.
Slunce nic, poslouchá dál.
Ptáček tedy zpívá, i když je zmožen sám.
Zvěř se už sápe na ptáčkův chvost.
Slunce však nemá stále dost.
A když náhle Slunce usíná,
ptáčka už roztrhla zvěř divá.
Slunci už se zdá líbezný sen.
Zvěři se však sbíhají sliny na další den.

Publikoval(a): Muerto, 13.11.2015