Anotace: .....

Polštáře z třpytek stříbrných
Zářící na moře plné lodí
Z plachet krásných vloček
Co za ruce se vodí
Vůně upečených vánoček
Křehkostí chatrných

Šumí s vlasy se stříbrnými konečky
Na bílý podklad s ozdobnými věnečky
Celá peřina třpytek bílých jak mraky co se ženou
S chladem i příjemnou ozvěnou

Bouře pokryje třpytem dřevěné věže
Stříbrem zabarví se zimní říše
Do zábalu třpytícího víc než prsten z diamantů
Vyniká tvar překrásných ornamentů
O brány až k vrcholu věže
Věže stoupající nad přikrývkou okouzlující chýše

Pod chýší schovaná nora
V níž zajíc se sněhovou srstí spí
Do konce chladného února
Vyleze a co dělat ví

Nekončící bílá tma se třpytem světelného úkazu
Osvětlující lodě se zářícím ostrovem kulatým
Mráz ostřeší jak jehly dikobrazů
Které sletěly jak vlny rozbouřeného moře
S odleskem zlatým
Vytvořili třpytící se námrazu

Stříbrná bouře krajina posetá leskem
Ráno s perleťovým rozbřeskem
Oslní celý kraj se zahalenou peřinou
V níž se všichni k sobě přivinou

Přivinutí k sobě v bouři nekončícího chladu
U zářivého keře bez hladu
V ozvěnách větru zpívající písně spánku
V rytmu poledního vánku

Celý kraj jak klenoty stříbrné
Třpytící se na mé tváři bledé
I však všude kam mé oči dohlednou
Lodě z moře nebes zhlédnou
Jak ptáci na útesech kde svět končí
Poletí přes moře, kde plují námořníci mocní

Lesk, záře i nevšední krása
Andělská mocná spása
Avšak stříbro se časem ztratí
Třpyt do neznáma vytratí.

Publikoval(a): Mr.Lonely, 16.11.2015