Anotace: Věnováno Veronice.

Namaluj si život
tak jak ho vidíš
vol barvy tak jak to cítíš
potřebuješ mnoho barev
žlutou, zelenou, modrou, černou
a červenou jako krev
a tak dobře jak můžeš dýchat
tak dobře můžeš barvy míchat
a to že se nikdy nic neděje
tvým barvám na pestrosti jen prospěje
smích, pohoda, pláž
tak si maluj, jak to znáš.

Můžu ti psát krásně
můžu psát vážně
a nebo psát z vášně
ale jen Veronice
Veronice, té VElice ROmaNtIcké dívCE
budu psát básně.
Je to slečna
co není běžná
a jak tyto slova
zůstane věčná.
Budu ji psát
jen když se bude smát.
Takže až dočteš tuhle báseň
tak vše zlé zažeň.
Chci aby ti úsměv na tváři
zůstal už jen zářit.
A tvoje krásné oči
ať svět po otočí
protože, říkají
bez řečí
že jsi ta Veronika co je nejhezčí.

Každý to ví, každý to vidí,
každý to slyší že jaro se blíží
a samota nikoho netíží
vždyť ty lepší,
časy se blíží tak se smějte radujte a nebuďte tiší.
Mám rád ten nádech ulice
když mě hřeje slunce
když vidím ten úsměv na té dívce
vlastním jménem Veronice
tak mi radostí poskočí srdce,
chtěl bych jí chytnout za obě ruce a políbit jí prudce
můžu jí slíbit, že se jí to nebude nelíbit
že zůstane se mnou sedět,
a že bude vědět,
že jaro je tady
a léto za rohem už taky.
Ať už bude svítit nebo pršet
raduj se! a nebuď smutně tiše.

Na každé ráno ti dopřeji
ať tě dobré věci
na srdci zahřejí
a ty špatné ať zmizí raději
Dále ti přeji
Slunce, modré nebe a naději
od pondělí až k neděli
ať ti každý den nadělí
Ať tě ráno kocovina nikdy nevykolejí
ať se necítíš jako by ti hlavu vykradli zloději
tak tohle ti nepřeji.
Tak se zhluboka nadechni
a pak vydechni
zopakuj si krásný sen
nebo zapomeň na ten špatný sen
Vyjdi ven
a vychutnej si nový den.

Jednou budeš žít ten sen
ten krásný sen každým dnem
a všechny měsíce v roce
až do šťastného konce
a všechny ty dny budou prozářené sluncem
a ty se budeš procházet, jen tak s úsměvem
tím krásným dnem bez starostí
a snad radostí
rozzáříš všechny co mají starosti
pak budeš vítat úsvit slunce
spojené ruce
a šťastné konce
a polibek jen sladce.

Můžu se dál bát
že o tohle nemusí stát
ale můžu aspoň psát.
O tom jak je krásná jak je pěkná a něžná
a že prý by stála o mě, možná,
ale prý se moc červená a stydí
když mě vidí.
Ale má to kouzlo má tu moc
mě okouzlit na celou noc
Nechci jí mít pouze jako sen
chci ji mít u sebe celý den, jen.
Jsem člověk v skutku, co neutírá slzu
a nežije ve smutku.

Jak potvrzuje každá báseň
jsem normální blázen
a jsem v tom ponořen
jako do lázně
Vážně!
Nic neslibuji
ale dodržuji,
že obdiv věnuji
a slova za to obětuji.

V romantice
Je to motivace
Je to inspirace
Jen v té dívce
Se schovává více
ve Veronice
je to ve víře
nebo je to k nevíře
Že nechávám srdce na papíře.

Publikoval(a): Antagonista, 28.11.2015