Sám v poušti
Sám v poušti
Sám na poušti poznal
jak nádherné je moře
a když ptáci odlétali s větrem
stýskal si po svém strachu z hlubin
Vždyť jen díky němu chápal
jak krásná je suchá země
která teď byla prázdná
a k udušení pustá.
Stýskal si po všech
co zanechali otisky bot v prachu
a ještě nikdy se necítil tak sám
Ještě nikdy si tak nepřál
aby ho vyděsil křik ptáka
tříštění vázy
zvuk sametu, když trhne o hřebík
Sám na poušti poznal
jaké to je být starý
a zapomenutý
být mladý
a nepochopený
být zamilovaný
a nemilovaný zpět
být naživu
a přesto bez života
Pokoušel se sledovat otisky bot v písku
ale brzy mu supi roztrhali nohy
a on nemohl jít dál
Rostl v poušti
jako mramorový strom
Rostl pod mraky
jako sloup bez chrámu
Rostl ze země
jako prázdný hrob
a snad i přemýšlel
ale možná ho to nenapadlo
nevím, nebyla jsem tam -
že nic není strašlivější
než mince o jediné straně.
Publikoval(a):
Poutníček, 29.11.2015