Anotace: Kdo zažil, pochopí...

Slzy mi pomalu po tváři stékají,
sny o tobě mi prostě spát nedají.
Pořád v hlavě přemítám ty hezké věci,
když to začalo, tehdy v březnu v noci.
Přemýšlím, kde se chyba stala,
vžďyť skutečnost se mi tak růžová zdála.
Mám teď v sobě problém malý,
smutek se na mě odevšad valí.
Vídím tě všude,
kam se podívám,
ve škole, doma, ptám se: "Kde tě mám?".
Vždy když tě opravdu někde potkám,
je mé srdce podobné činným sopkám.
Tvůj smutný pohled do očí mě tak moc bolí,
obávám se dne, kdy mě ta bolest skolí.
Myslím na všechno, co se mezi námi stalo,
copak to nic neznamená, jen se mi to zdálo?
Ne, tyto vzpomíniky jsou skutečné,
všechny otázky jsou teď zbytečné.
Jediná otázka, která mě může napadat,
je ta: "Budeš mě ještě někdy milovat?".

Publikoval(a): klarik96, 8.10.2010