Anotace: ...

svou bolest křičel
do nebes
smyčka modravých přízraků
zahákla se mu na krku
mrtvý zvuk jeho hlasu
daleko za okraje času
lezavý vítr nes
do hlubin hleděl bez dechu
umíraje na hranici
mezi světlem a věčnou nocí
duši mu sápe na kusy
orel co lovit nemusí
a marně
v oblacích hledá útěchu
tváří v tvář láskám
co shořely
tisíckrát tisíc podzimů
do očí lítost vrylo mu
když sám a tichý vzpomínal
až chladný vichr rozehřál
srdce co míval z oceli

Publikoval(a): glacier, 5.12.2015