(Poutníček, 9.12.2015, Básně)
Je člověk z vos
co při laskání bodá
a jeho slova
pálí tě hůř, než kříž
Je člověk prázdný
co večer k oknu sedá
a nevidí nic
než vlastní tvář - a mříž.
Je člověk z řetězů
co do okovů tě vsadí
tvá slova sváže
a ukradne ti sen
Je člověk ztracený
co bloudí od zdi ke zdi
a ticha se táže
kdy přijde další den.
Je člověk z mramoru
v němž chladné srdce bije
a tvé slzy
jsou pro něj plebs a hnůj
Je člověk tak sám
pomíjený jak zmije
co ve svém vlastním stínu
říká sám sobě "Stůj".
Je člověk ze tmy
z bahna a starých zubů
co rozeklaným jazykem
vede tě na dno srázu
Je člověk jeden
vyděšený a smutný
co rozechvělou dlaní
neuměl zahnat zkázu.