Anotace: Moje z prvních básní :)

Klenuté nebe se rozprostírá nad tímto světem,
jak plátno, kde malíř zanechal svou múzu,
volající po jeho touze milovaných citů,
které ztratil nad svým dlouhým věkem.

Hvězdy jsou jako lidé.
Všechny stvořené jsou stejně,
ale každá hvězda svojí skupinu má.
Souhvězdí se jejím státům říká.

Hvězdy mají další vlastnost lidskou,
že tisíce mil jsou mezi sebou.
Každá ve svém rodném roji,
chrání si tam cennou zemi.

Když hvězda v té temnotě zhasne,
pak její souhvězdí nadobro zpustne.
Bojím se toho osudného dne,
kdy slunce zničí ten svůj šperk,
který jsme zničili na celý věk.

Lidé jsou jako hvězdy na nebi.
Ty malé bez pokladů se klaní velikánům
a velké zas zdolávají ty bez moci,
jako tady ve společnosti…

Publikoval(a): Dresler, 18.12.2015