Anotace: Název hovoří za vše. Neumím se povznést a šťastně žít. Né teď a tady!

Tak ztracená, to zoufalost mi bere dech!,
nemilosrdná to doba,
velmi cítím této doby věk,
to pohltila zemi zrůdná to zloba,

lhát sobě, to má být cílem mým?
nejde mi to, nechci jiná být, ,
hltám této doby jedovatý dým,
o svobodě stále toužebně sním,

jsem uvadlá jak květina co umírá,
bez vody již trvale zkomírá,
častý pláč co říkám mu déšť,
učí se neviditelný potichu téct,

nezvedám hlavu vzhůru,do země hledím,
nemodlím se k bohu, nevěřím,
na prahu kostela se posadím,
tam o život se s ďáblem klidně i vsadím,

hluboké pochopení pravdy své ctím,
nedostupná jsem kdejakým lžím,

neschopna lásky, té lásky zdejší,
asi nikdy neporozumím jí,
zahalena jsem bolestí vnější,
vídám tolika zbytečných lstí,

nejsem schopna necítit,
pro tuhle dobu moc citlivá jsem,
chuť žít nedokáži roznítit,
nemám sílu bojovat s tak krutým prázdnem!!

Publikoval(a): Brazzillka, 25.12.2015