Anotace: Co jednou bylo, to dávno už není.

Proč často musí pomíjet,
co člověk míval rád?
Proč růži vidět zavíjet,
když příjde stín a chlad?

Snad ráno, až se rozední,
zas růže začne kvést,
včelka všechny je navštíví
a nevynechá květ.

Však rozednění postačí,
myšlenka večerní jde spát,
má láska s jiným posvačí,
já jdu se se životem rvát.

Dlouhé dny, měsíce i léta,
vždy soumrak střídá rozednění,
již po lásce je dávno veta,
nevím...spím? Přijde probuzení?

Publikoval(a): JirkaJ, 27.12.2015