S věnováním...
S věnováním...
Chybíš mi ve vyčnělých okamžicích
kdy zimní nálada
vede mě kolem kopců
a zasněžených polí
pak ve starých kamnech pálím své kostlivce
a slza ukápne dojetím
ze stesku i z příměří
jak svírám Tě v náručí.
Chybíš mi v dnešní tmavý den
kdy noc nebude o nic tmavší
a poprášená pole, ukousnutý kopec
sundá mi hvězdu ze šály
a pak v klidném okamžiku
kdy i čas ustoupí
jak v popůlnoční euforii
sevřu Tě v náručí.
Publikoval(a):
Lugilla, 2.1.2016